AVIA AV – 135
Verze: Bulharsko 1944, pilot por. Jordan Ferdinandov
Stavebnice: RS Models (resin kit)
Vrcholem
předválečného úsilí našich konstruktérů byly Avie B-35 a B-135,
plánovaní nástupci B-534. První prototyp Avie B-35 byl zalétán v době
mobilizace ČSR v září 1938. Tento letoun s dřevěnou dvoulistou vrtulí a
výzbrojí dvou kulometů nad motorem, dosahoval s pevným podvozkem
úctyhodných 485 km/h. Nová a technicky pokročilejší B-135 vznikala již
pod přímým dozorem okupantů v létě roku 1939. B-135 mohla být kvalitním
ekvivalentem Bf 109 E, ale dostavěna byla příliš pozdě. Němci, pak
povolili její prodej do Bulharska. Již značně olétané B-135 se pak v
roce 1944 omezeně zapojily do bojů proti spojeneckým bombardovacím
svazům Letové vlastnosti letounu byly na velmi dobré úrovni, byť jich
bylo postaveno jen 12 exemplářů.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 10,85 m
Délka: 8,62 m
Výška: 2,7 m
Vzletová hmotnost: 2.462 kg
Max. rychlost: 535 km/h.
Avia BH-9
Verze: Československo 1923
Stavebnice: KP
Československá
sportovní a cvičná letadla měla odedávna v Evropě dobrý zvuk. Za
zakladatele tradice úspěšných československých sportovních strojů lze
považovat konstruktéry Beneše a Hajna.
V
letech 1923/24 podle vojenských požadavků byly překonstruovány jako
školní letadla a odpovídaly původnímu typu, měly však dvojí řízení a
nesly označení BH-9.
Charakteristickým rozpoznávacím znakem byla první, motorová eliptická přepážka, která byla hodně stažená.
Letadla
BH-9 pokračovala v sérii vynikajících výkonů v mezinárodních, národních
závodech, v řadě pozoruhodných dálkových přeletů i v získávání
mezinárodních i národních rekordů ve svých třídách.
Tyto stroje s bohatou minulostí a na svou dobu odvážně a moderně řešené se staly slavnou tradicí předválečné éry.
Avia CS – 199
Verze: Československo 1949, pilotní škola čs. vojenského letectva na letišti Prostějov I.
Stavebnice: KP
Za
základ pro tento cvičný stíhací dvoumístný dolnoplošník posloužil
letoun Me 109-g-12, zbylý z válečné výroby na našem území a který byl
vybaven německým motorem DB 605.
Z důvodů velké poruchovosti a nakonec i nedostatku těchto motorů byla provedena přestavba na motor Jumo 211.
První let provedl šéfpilot továrny Avia A. Kraus dne 24.1.1949.
Během výroby a oprav došlo na letounech k několika úpravám.
Letouny
CS-199 byly přidělovány ke školním útvarům pro výcvik stíhacích pilotů,
do Vojenské letecké akademie a v menším počtu i k bojovým útvarům pro
kontrolní lety stíhacích pilotů.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 9,92 m
Délka: 8,94 m
Vzletová hmotnost: 3.400 kg
Max. rychlost: 440 km/h
Dostup: 9.500 m
Bloch MB – 152 C1
Verze: Francie 1940, 1.eskadra GC I/1, Chantilly
Stavebnice: Směr
Jedním
z trojlístku nejvýznamnějších stíhacích letadel francouzské konstrukce
nasazených do bojů o Francii, byl dlouho vyvíjený a sporný celokovový
dolnoplošník Bloch MB-152.
Specifikace
na novou stíhačku vydalo francouzské ministerstvo letectví v létě roku
1934, ale upřesnilo je až v roce 1935. První vzlet se uskutečnil až v
září 1937, po němž byl stroj vrácen k dalším rozsáhlým úpravám. Další
potíže způsobilo, vedle ryze technických problémů, i rozsáhlé
zestátnění průmyslu.Výroba se pomalu rozbíhala, ale v září 1939, kdy
Francie vstoupila do války, bylo plně vybavených letadel u leteckých
jednotek pouze 123 kusů.
V
květnu roku 1940 mělo francouzské letectvo jen 80 plně bojeschopných
letadel! Bojová hodnota nebyla nijak závratná, neboť „Blochy“
sestřelily 145 německých letadel , proti vlastní ztrátě 270 strojů!
Výzbroj
tvořily dva 20 mm kanóny a dva 7,5 mm kulomety v křídlech. Letectvo
„Vichy“ svých více než 220 strojů vyřadilo v roce 1942. Celkem nebylo
vyrobeno více než 490 kusů.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 10,83 m
Délka: 9,11 m
Vzletová hmotnost: 2.700 kg
Max. rychlost: 480 km/h
Dostup: 10.000 m
Dolet: 635 km
Výkon motoru: 661 kW, 14-ti válec Gnome-Rhone 14 N-25
Caudron C – 714
Verze: Francie 1940, polská eskadra „Warszawa“
Stavebnice: Heller
Francie již v létě roku 1936 postavila prototyp Caudron C-710, ale definitivní verzi C.714 představila až v roce 1938.
Letoun
se sériově vyráběl od roku 1939 s motorem Renault 12R03 o síle 500 k a
s výzbrojí 4 kulometů ráže 7,5 mm pod křídly. Z 90 postavených kusů
byla část odeslána do Finska a z části byla vyzbrojena polská stíhací
jednotka-groupe de Chasse I/145, a to především z důvodů
neperspektivního využití v leteckých soubojích.
V
předválečné době, francouzští konstruktéři, řešili požadavek zvyšování
výkonů, cestou s méně výkonným a lehkým motorem, spojit aerodynamicky
jednoduchý a lehký drak, postavený ze dřeva. Touto cestou pak nešla
pouze Francie, ale také např. Itálie, a podobné snahy byly patrné i u
nás.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 8,95 m
Délka: 8,50 m
Vzletová hmotnost: 1.745 kg
Max. rychlost: 484 km/h
Dostup: 9.100 m
Dolet: 890 km
Curtiss P - 40 C Tomahavk
Verze: AVG "Flying Tigers",Čína jaro 1942, pilot Charles Older,
3. letka "Hell´ s Angels", základna Kunming
Stavebnice: Academy
Těsně před vypuknutím válečného konfliktu si armádní letectvo začalo
uvědomovat nedostatečnost výkonů vlastních letadel. P-40 se zjara roku
1940 vyjma bojechtivě vyhlížející přídě, nijak markantně nelišily od
P-36.
Vzhledem k výkonům, byly tyto stroje nasazeny v severní Africe a na
obranu Havajských ostrovů. Mimo armádu USA a Velké Británie sloužily
P-40 v Číně a SSSR.
Zdaleka nejznámější epizodou v historii letadla, bylo jeho použití u
Americké dobrovolné jednotky (pod zkratkou AVG) pro boj s Japonci v
Číně, která ve vzduchu ztrpčovala Japoncům život. Dobrovolníci, placení
za každý sestřelený japonský letoun čínskou vládou, vytvořili pod
vedením generála Chennaulta legendu. Letci opatřili své stroje"
žraločími tlamami", vyvedenými na chladičích. Piloti si uchovali toto
označení "Létající tygři" i po začlenění do jednotek amerického
letectva po vstupu USA do války.
Tomahavků různých verzí bylo postaveno celkem 1.700 kusů.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 11,38 m
Délka: 9,68 m
Výška: 3,76 m
Vzletová hmotnost: 3.325 kg
Max. rychlost: 566 km/h
Dostup: 9.900 m
Dolet: 1.175 km
Curtiss P-40 E Kittyhawk
Verze: Americká dobrovolná skupina, 1943
Stavebnice: Novo
Firma
Curtiss se snažila svá letadla průběžně modernizovat, ale ta stále
zůstávala krok pozadu za výkony svých hlavních soupeřů. Postavení
továrny, však bylo poněkud zvýhodněno tradicí, a tak se i další série
stavěly ve velkých počtech. P-40 byl výrazně překonstruovaný stroj.
Trup byl nový, v křídlech zasílila výzbroj. Tyto stroje bojovaly nad
Ruskem, Aleutskými ostrovy, Afrikou i v Pacifiku. U verze "D" a "E"
vadila slabá výškovost motoru Allison, a proto byl použit osvědčený
Rolls-Royce s kompresorem. Nejrychlejší verzí byla P-40 N z jara roku
1944, která dosahovala rychlosti přes 600 km/h. Bylo vyrobeno přes
5.000 kusů této verze, užívané i jako stíhací bombardér, který nesl 3
pumy po 227 kg. Letadla P-40 nikdy po celou dobu své válečné kariéry
nedosahovala špičkových výkonů, a přesto byla dosti populární a
přispěla k získání převahy spojenců ve vzduchu.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 11,39 m
Délka: 10,17 m
Výška: 3,76 m
Vzletová hmotnost: 3.360 kg
Dolet: 2.253 km
Max. rychlost: 570 km/h.
Motor: 1.200 hp, Allison V-1710 V-12
Fiat CR.42 Falco
Verze:Itálie, 13. stormo, léto 1943, Sicílie
Stavebnice: Revell
Když
v létě roku 1935 vyhlásilo italské ministerstvo letectví specifikace na
nový stíhací stroj, odpověděla firma Fiat paradoxně projektem
dvouplošného stroje, když již bylo zřejmé, že nebe opanovávají nové
jednoplošné typy.
Nový
stroj, zalétaný s plným zdarem v roce 1938 vykázal výkony , zatím jen o
málo nižší než u nejnovějších konkurentů. Pevný drak, technologická
jednoduchost a skvělá obratnost přitáhla mnoho zákazníků (např. ze Švédska, Maďarska a Belgie).
V
Itálii dodala sériová výroba, do vypuknutí 2.světové války, leteckým
jednotkám přes 300 kusů, které záhy zasáhly do vzdušných bojů nad jižní
Francií.
V lednu 1941 byly stroje staženy ze západní Evropy především do středomoří (Malta a Řecko) a severní Afriky (Libye).
Celkově
bylo vyrobeno tohoto všeobecně oblíbeného letadla do léta 1944 celkem
1.780 kusů. Výzbroj byla tvořena dvěma 12,7 mm kulomety před pilotem a
pumami do celkové váhy 200 kg.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 9,70 m
Délka: 8,30 m
Vzletová hmotnost: 2.270 kg
Max. rychlost: 430 km/h
Dostup: 10.150 m
Dolet: 617 km
Výkon motoru: 431 kW
Fieseler FI-156 Storch
Verze: Německo 1943, JG 27
Stavebnice: Směr
Nejznámějším
německým pozorovacím, spojovacím či víceúčelovým letadlem za 2.světové
války se stal hornoplošník, pověstný mimořádně malými nároky na délku
vzletové a přistávací dráhy.
První
prototyp vzlétl začátkem roku 1936 a po ověřovací sérii 10 FI-156 A-0
byla zahájena výroba první série FI-156-1, po nich následovaly další
série B a C.
Univerzální
využitelnost a výkony tohoto malého letounu přispěly k tomu, že byl v
letech 2.světové války využíván na všech frontách a v některých zemích
byl vyráběn i po válce.
FI-156
byl např. použit při tajné operaci vedoucí k osvobození Mussoliniho,
internovaného v horském hotelu v Abruzách. Fieseler mohl na malé horské
terase nejen přistát, ale i s Mussolinim na palubě i bez potíží
vzlétnout.
Focke Wulf FW 190 A-3
Verze: Německo 1942, pilot Josef "Pips" Priller, velitel JG 26
Stavebnice: Hasegawa
V polovině roku 1941 se nástup Focke-Wolfů do bojové služby rozhodně
povedl. Byl to stroj, který se stal velmi nebezpečným soupeřem, svojí
robustní konstrukcí.
Byl vybaven motorem BMW 801, což byl kompaktní 14-ti válec s velkou
budoucností, jeho výkon byl 1.600 k. Stíhací verze měla 4 kanóny 20 mm
pod křídly. Bombardovací a bitevní verze byly sice úspěšné, ale úkolem
stíhacích letadel se ve stále větší míře stávala obrana vlastního
vzdušného prostoru proti množícím se náletům spojeneckých bombardérů.
Focke-Wulfy představovaly tvrdého soupeře, který si vynutil u spojenců
respekt. S nástupem verze FW - 190 D dostali Němci opět stíhačku
rovnocennou všem spojeneckým strojům.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 10,50 m
Délka: 8,80 m
Výška: 3,95 m
Vzletová hmotnost: 4.680 kg
Max. rychlost: 676 km/h
Dostup: 11.200 m
Dolet: 990 km
Výkon motoru: 367 kW
Jakovlev Jak-1 M
Verze: Rusko 1943
Stavebnice: Mikro
Vývoj
nového stíhacího letadla byl zadán až v roce 1939, tedy s několikaletým
zpožděním proti Západu. Jedním ze 3 vývojových center pověřených
vytvořit moderní konstrukci byla i kancelář Alexandra S. Jakovleva,
který byl limitován licenčním motorem Hispano Suiza 12 Y. Po nezbytných
úpravách, daných zkušebním provozem, dosáhl prototyp rychlosti 586 km/h
a měl dobré letové vlastnosti.
Tak úspěšný stroj nemusel na sériovou výrobu dlouho čekat, a už na konci roku 1940 se výroba rozběhla naplno.
První verze Jak-1 byly vyzbrojeny kanónem ráže 20 mm a 2 kulomety 7,62 mm a poháněny motorem M-105 P.
Přestože byl Jak-1 pro SSSR zjevným krokem vpřed, bylo stále co zlepšovat.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 9,20 m
Délka: 8,50 m
Max. rychlost: 655 km/h
Dostup: 10.800 m
Dolet: 670 km
Jakovlev Jak-3
Verze:Rusko, jaro 1945, pilot: Roger Sauvage, eskadra Normandie-Němen
Stavebnice: Směr
Nová
verze Jaku, vybavená motorem VK-105 PF, sníženým hřbetem trupu za
kabinou a dalšími úpravami, podávala lepší výkony než jeho předchůdce
Jak-1. Jak-3 vznikl zjemňováním aerodynamiky a zásadním odlehčením
konstrukce spolu s novým křídlem.
V
době nasazení v roce 1944 se stal ideálním soubojovým letounem a pro
jeho stíhací vlastnosti si jej vybrali francouzští letci operující v
jednotce Normandie-Němen z území SSSR.
Historie
bezesporu kvalitního stroje nekončí ani dnes- Rusko jej v omezené
kusové výrobě (s americkými motory) vyrábí pro bohaté sběratele ještě
dnes. Což je jistě konec kariéry nadmíru uspokojivý. Celkem bylo
vyrobeno přes 15.000 kusů.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 9,20 m
Délka: 8,50 m
Vzletová hmotnost: 2.660 kg
Max. rychlost: 655 km/h
Dostup: 10.800 m
Dolet: 670 km
Výkon motoru: 969 kW
Lavočkin La-7
Verze: Čs. Letectvo 1945, 2.stíhací pluk
Stavebnice: KP
Lavočkin
rychle pracoval na dalším zlepšování a modernizaci typu La-5 FN. Se
stejným motorem AŠ-82 FN a především dalším aerodynamickým zjemňováním
draku letadla vznikl typ La-7.
Na
frontu se nový La-7 dostal na jaře roku 1944. Výzbroj se po určitých
pokusech o zesílení opět ustálila na dvou 20 mm kanónech, případně dvě
pumy do 150 kg hmotnosti.
Ruští
stíhači dostali stroje, které byly s to se měřit s posledními verzemi
stíhačů soupeře. Toto po dlouhá léta opakované tvrzení je ovšem nutno
brát poněkud opatrněji. Přestože La-7 výkonnostně ani technologicky
bombou rozhodně nebyl, válku na něm ukončilo nejedno ruské eso.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 9,80 m
Délka: 8,67 m
Vzletová hmotnost: 3.400 kg
Max. rychlost: 680 km/h
Dostup: 10.500 m
Dolet: 630 km
Výkon motoru: 1.216 kW
Letov Š.328.61 Šmolík
Verze: Slovenské povstalecké letectvo, SNP 1944,piloti: J. Kúkel a J. Benko, útvarové označení S-76
Stavebnice: KP
Robustní,
víceúčelový Š.328 byl strojem, který daleko přežil svou éru klasických
dvouplošníků a za své rozsáhlé válečné kariéry přežil mnoho koncepčně
modernějších letadel.Vývoj začíná začátkem 30 let, v roce 1934 prošel
prototyp zalétavajícími továrními zkouškami a po několika úpravách
začíná sériová výroba. Výroba končí za okupace v roce 1940. Firma Letov
dodala čs. vojenskému letectvu více než 400 kusů.
Během
okupace používá tyto stroje Luftwaffe, slovenské a bulharské letectvo k
různým bojovým i průzkumným akcím. Poslední slavnou bojovou akcí těchto
strojů je jejich použití ve SNP v roce 1944 na podporu povstaleckých
jednotek.
Výzbroj
tvořily 2 kulomety ráže 7,92 mm, pozorovatel měl k dispozici kulometné
dvojče a pod křídly 6 pumových závěsníků a tři pod trupem. K výstroji
patřil také radiofonní přístroj a různé typy fotopřístrojů.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 13,71 m
Délka: 9,7 m
Výška: 3,2 m
Hmotnost letounu: 1.680 kg
Max. rychlost: 325 km/h
Dostup: 7.200 m
Dolet: 700-1.200 km
Motor: hvězdicový 9-ti válec Walter Pegasus o 610 k.
Macchi MC.202 Folgore
Verze: Itálie, 363.letka,Libye, Benghazi, červenec 1942
Stavebnice: Matchbox
Jak
již bylo několikrát řečeno, italské konstrukce stíhacích letadel
zpočátku přes kvalitní drak a dobré výkony, trpěly především slabými
pohonnými jednotkami, jejichž vývoj Itálie před válkou zanedbala.
Ministerstvo
letectví dohodlo licenční stavbu osvědčeného motoru DB-601, později i
DB-603 a 605. MC.202 byl zalétán v srpnu roku 1940 a v listopadu
příštího roku již Folgore operoval v severní Africe a ve Středomoří.
Tento typ, byl-li odhodlaně pilotován, představoval nebezpečného
protivníka všech spojeneckých letadel.
U MC.202 vadila především lehká výzbroj, slabina většiny italských typů, čtyři kulomety, dva z nich těžké.
Hlavní technické údaje:
Rozpětí: 10,58 m
Délka: 8,85 m
Vzletová hmotnost: 3.010 kg
Max. rychlost: 595 km/h
Dostup: 11.000 m
Výkon motoru: 864 kW